Jak je vlastně poznáme? Kdo vůbec jsou? Základním rysem je silná emotivnost. Ať už melancholický a nešťastný stav mysli, deprese a neústojný pocit, že tenhle svět už nebude lepší nebo nepřekonatelná radost. „Emo“ někdy bývá používáno k označení depresivních pocitů a nálad.
V dnešní době je slovo Emo používáno v širším významu, a je často považováno za zkratku slova „emotivní“. Po roce 2000 začaly hudební skupiny jako Dashboard Confessional popularizovat dramatičtější a osobnější „Emo“ styl, jehož texty začaly daleko více oslovovat teenagery, kteří poprvé zakoušejí životní a vztahovou frustraci.
Emo styl je mnohem více, než si většina lidí poprvé představí. Zahrnuje styl oblékání, poslouchání daného druhu muziky a snad i určité způsoby chování. Někteří lidé Emo kids nemají rádi, další je uznávají. Jednou z důležitých součástí jsou emoce. Absolutní většina si pod tímto pojmem představí jen smutné, brečící a na sebevraždu myslící děti, ale není tomu tak. Alespoň tedy ne u pravých Emo. Emo o sobě tvrdí, že život prožívají se vším všudy, umí vyjádřit své emoce, ať už veselost nebo naopak smutek.
Vždy záleží na dané situaci, chovají se prostě přirozeně. Mají rádi přírodu, zvířata, květiny, zimu i léto a prožívají radosti kolem sebe.
Nepotřebují se chlubit a nedávají nijak příliš najevo, že k Emo patří, nemusí nutně ukazovat svůj styl, spíše se straní kolektivu, ale přesto se umí skvěle bavit. Často poslouchají punk-rock a vždy u sebe mají přehrávač hudby.
